Zajímavosti

Pobyty Jaroslava Heyrovského v Kařeze

Jaroslav Heyrovský (1890–1967) byl český fyzikální vědec světového významu. Zatím jako jediný Čech získal Nobelovu cenu v oboru chemie (1959). Na domech a budovách na Praze 1 a 2, které byly s jeho životem spjaty, byly instalovány pamětní desky. Jedna byla osazena také na domě čp. 19 v Kařeze, kam pravidelně jezdil v letech 1935–1949.

Jaroslav Heyrovský působil na Univerzitě Karlově a žil v Praze. V roce 1926 se oženil s Marií Kořánovou, o tři roky později se narodila dcera Jitka a v roce 1932 syn Michael. Když děti trochu odrostly, rodina se začala poohlížet po letním bytě. Není úplně jasné, proč padla volba právě na Kařez. Podle některých vzpomínek tento kraj Heyrovský znal, protože jako dítě jezdil s rodiči na letní byt do nedalekého Švabína. Jeho otec Leopold byl profesorem římského práva na české univerzitě v Praze a byl kolegou profesora finančního práva Josefa Drachovského, který se na Švabíně narodil. V dospělosti spolupracoval Heyrovský s prof. Jiřím Baborovským, který působil na univerzitě v Brně, ale často léto trávil u svého švagra na Švabíně. Je dost pravděpodobné, že ho do tohoto kraje nasměroval právě on.

V životopisné knize o Heyrovském z pera Jiřího Koryty je uvedeno, že manželé jezdili na letní byty do jižních Čech, odkud pocházela Marie Heyrovská. V roce 1935 se rozhodli pro pobyt v brdských lesích. „Vydali se tedy ze zbirožského nádraží pěšky po silnici směrem na Strašice. Cestou potkali četníka a ptali se ho, zda by nevěděl o vhodném letním bytě. Ten jim řekl, že v nedalekém Kařezu právě přistavuje mansardu ve svém domku František Aubrecht a že by to bylo ideální letní sídlo pro pana profesora. Komunistovi Františku Aubrechtovi, tehdy nezaměstnanému slévači rokycanských železáren, se prof. Heyrovský zalíbil a ubytoval jej u sebe (napřed v přízemní části domku, později dostavěném podkrovním pokoji). Sem pak jezdil po 14 let na měsíc o letních prázdninách a na krátké pobyty během roku – až do doby, kdy v domku nebylo dost místa pro početnou rodinu Aubrechtů.“

Kronikář Josef Svoboda zaznamenal do obecní kroniky Kařeza v roce 1967 s odstupem téměř 20 let vzpomínky na pobyt Heyrovských v Kařeze. Je pravděpodobné, že zapsal především to, co mu sdělil jejich bytný František Aubrecht. Ten se narodil v roce 1898 v Nýřanech a do Kařeza se přiženil v roce 1921. Manželé František a Marie Aubrechtovi koupili roubený domek čp. 19 v Kařeze v roce 1924. František nejprve pracoval jako dělník v místní cihelně, po roce 1928 v boreckých železárnách. Rozhodl se původní stavbu zbourat a na jejím místě v roce 1932 postavit zcela nový dům o pěti místnostech. Díky stavbě se Aubrechtovi zadlužili, takže se rozhodli část domu pronajímat. Heyrovští nebyli jejich prvními nájemci.

Aby František Aubrecht vybředl z dluhů, začal si v roce 1934 přivydělávat vykopáváním pařezů v lese. Jednou „zpozoroval, že k němu kráčí pán středních let s paní, jistě manželé. ´Jste pan František Aubrecht z Kařezu?´ Tázal se ho pán, na první pohled nějaký Pražák – lufťák, jak se u nás říkalo, totiž letní host. ´Jsem, přáli jste si něčeho?´ Nebylo nesnadno uhodnout, že tu jde o letní byt. ´Jsem Heyrovský z Prahy, zde moje manželka. Hledáme letní byt a bylo nám řečeno, že u Vás je volný. Mluvili jsme o tom již s Vaší manželkou. Ta sice nemá námitek, ale posílá nás k Vám, abyste vy jako hospodář rozhodl.´“ Pak ještě Heyrovský dodal, že má dvě děti. Aubrecht samozřejmě netušil, koho má před sebou, ale peníze za pronájem se mu hodily, takže se dohodli.

Obě zachycené historky mohou mít reálný základ, byť zejména u Jiřího Koryty je více nesrovnalostí, František Aubrecht nikdy nepracoval v rokycanských železárnách, ani nebyl komunistou, minimálně ne v době, kdy u něj Heyrovští pobývali. Stejně tak byl jeho dům dostavěný již před příchodem Heyrovských. Kronikář Josef Svoboda zase uvedl špatné datum, kdy Heyrovští do Kařeza přijeli poprvé, nemohlo to být 1. června 1934, ale až o rok později. Dokládá to mimo jiné i pamětní deska, kde je rovněž uveden rok 1935. Léto 1935 jako dobu, kdy trávil Heyrovský dovolenou v Kařeze, uvádí i rokycanský týdeník Žďár. V projevu při odhalení pamětní desky svému otci Michael Heyrovský uvedl, že v Kařeze prožili 12 let, takže některé roky zde zřejmě léto netrávili. Pro Heyrovského byla důležitým aspektem výběru určitě blízkost železniční stanice a dobré dopravní spojení s Prahou a lze jen předpokládat, že jeho volbu ovlivnil prof. Baborovský.

Jaroslav Heyrovský vystupoval v Kařeze velice skromně. Jeho pravé povolání a že je univerzitním profesorem, Aubrechtovi zjistili, až když Heyrovským přišla zásilka věcí z Prahy. Aubrechtovi měli syny Josefa (nar. 1923) a Františka (nar. 1925), přesto se obě rodiny i jejich děti spřátelily. Heyrovští si užívali venkovské pohody, chodili do lesa sbírat borůvky, jahody a maliny. Heyrovský si užíval procházky po lese a k rybníkům, často seděl v lese a pozoroval dělníky při práci.

„Pan profesor byl sice vlídný a laskavý otec, ale přísný a důsledný tam, kde to bylo třeba. Zkrátka vychovával, nerozmazloval. Byl spíše důsledný nežli přísný, a to je nejlepší výchovná metoda, poněvadž je vždycky lépe děti vést než postrkovat.“ Heyrovský bral nejen své děti, ale i místní na výlety do okolí, a to především do Rokycan, kde byly kořeny jeho rodu. Rodina Heyrovských s Aubrechtovými občas trávila společné večery doma anebo u táboráků za vsí.

Jaroslav Heyrovský i v Kařeze často pracoval zejména po nocích, jeho manželka pro něj překládala. Přijížděli za ním jeho kolegové a studenti, často ze zahraničí. Těm zajišťoval ubytování v blízkém hostinci, kde Američané poprvé ochutnali vepřo, knedlo, zelo. Vzhledem k tomu, že návštěvy neměly příliš klidu k rozhovorům, se Aubrechtovi rozhodli poskytnout Heyrovskému ještě pokoj v podkroví s dřevěným balkonem.

„Vlídnost, srdečnost, laskavost v každém slově, při jakémkoliv jednání a besedování. Nikdy nezklamal velkou důvěru, kterou k němu tito lidé chovali. Rozprávěl zajímavě a ochotně nejen o svém vědeckém bádání, ale o všem možném. Přísně vědeckou rozmluvu hleděl okořenit také žertem a zábavou. Snažil se vždycky, za všech okolností, udržovat rozhraní člověka a vědce, věnovat náležitý čas a pozornost tomu i onomu. Neutápěl se ve vysilujícím vědeckém bádání, ale také nestanul jen o zábavách. Obé mělo přísně vymezený čas, úkol a podíl v jeho životě. Jen tak se mohl dožít poměrně vysokého věku při úmorné, vysilující práci badatelské.“ V roce 1972 o něm v projevu zaznělo: „Uměl se snést z výše svého vědeckého bádání k prostým lidem a úplně s nimi splynout.“

Když došlo 17. listopadu 1939 k uzavření českých vysokých škol, mohl Heyrovský na univerzitě i nadále vědecky pracovat. Během druhé světové války zavedl v polarografii použití osciloskopu a vyvinul oscilografickou polarografii střídavým proudem.

Než začaly chodit děti Jitka a Michael do školy, Marie Heyrovská s nimi pobývala v Kařeze celé léto. Heyrovský, pokud mu to pracovní povinnosti umožňovaly, s nimi trávil co nejvíce času. Kromě léta přijížděli Heyrovští na svátky a ve dnech pracovního volna. Často jezdili i v zimě a využívali možnost lyžovat, sáňkovat či bruslit v okolí.

Ze vzpomínek kronikáře víme, že Heyrovský téměř vždy přivezl z Prahy nejen svým dětem, ale i Aubrechtovým drobné dárky a sladkosti. Při každém příjezdu Heyrovských z Prahy došli Aubrechtovi do Zbiroha na nádraží s vozíkem nebo sáňkami a pomáhali s přepravou zavazadel, stejně tak při jejich odjezdu z Kařeza.

Během války František Aubrecht dokázal zprovoznit rádio a společně s Heyrovským poslouchali rozhlas z Moskvy i Londýna. Místní také netrpělivě čekali na Heyrovského zprávy z Prahy. „Byla to léta válečná, kdy Kařez vlastně nám sloužil jako taková vyživovací základna, kterou tatínek moc potřeboval, že nebyl pevného zdraví.“ Heyrovský spolupracoval s prof. Baborovským. Ze vzájemné korespondence je jasné, že prof. Baborovský pobýval ve Zbiroze od léta až do listopadu 1941, takže se v tomto období potkávali i osobně. Prof. Baborovský v jednom z dopisů vzpomínal na pěkný letní den, kdy ho Heyrovský doprovázel z Kařeza do jeho letního sídla ve Zbiroze. Děti Heyrovských i sám profesor si také oblíbili psa Lovku, jezevčíka, kterého František Aubrecht pořídil. Michael Heyrovský našel v roce 1945 v Praze psa, který dostal jméno Šotek, a přivezl ho do Kařeza.

Po druhé světové válce byl Jaroslav Heyrovský obviněn z kolaborace, která mu ovšem nebyla nikdy prokázána. Dne 15. května 1945 mu někteří kolegové zakázali vstup do fyzikálně-chemického ústavu. Vedení Přírodovědecké fakulty 21. června nařídilo, aby Heyrovský odevzdal klíče od budovy. Ve stejný den k tomuto případu vznikla vyšetřovací komise. Z korespondence s dalším z blízkých spolupracovníků Rudolfem Brdičkou je jasné, že v roce 1946 Heyrovský nepobýval v Kařeze jen v létě, ale zdržel se zde déle. Důvodem bylo zřejmě probíhající vyšetřování. Případ byl definitivně uzavřen až lednu 1947.

Jak dospívaly děti Heyrovských, začaly být pobyty v Kařeze méně časté. Naposledy zde byli v létě 1949. Styky mezi oběma rodinami pokračovaly i nadále, Heyrovští se snažili zajet do Kařeza alespoň jednou ročně. Naposledy přijel Heyrovský s manželkou 9. října 1966, kdy na něm již bylo patrné jeho podlomené zdraví. Zemřel 27. března 1967 v Praze. Dne 31. března byla z Místního národního výboru (dále jen MNV) Kařez zaslána kondolence s textem „Občané obce Kařeza sdílí s Vámi Váš žal. Byli jsme šťastni, že naše malá obec na Rokycansku mohla poskytnout p. profesoru Heyrovskému, vědci světového jména, chvíle zaslouženého oddechu. Vážili jsme si vždy Jeho přítomnosti v naší obci a byla to pro nás čest.“

Pět let po smrti Heyrovského se v Kařeze snad z iniciativy majitele domu Františka Aubrechta rozhodli na domě čp. 19 odhalit pamětní desku. Zajištění celé akce měla na starost kulturní a školská komise MNV Kařez. Desku odhalil 27. srpna 1972 tehdejší předseda MNV Kařez Václav Bělohlávek. Sešli se četní hosté, členové Československé akademie věd (dále jen ČSAV) a rodina – vdova Marie, syn Michael s manželkou, dcera Jitka s manželem, švagr Ing. Kořán, bratr JUDr. Leopold Heyrovský a další. Akci si nenechali ujít ani místní, kterých bylo zhruba dvě stě. Slavnost zahájil předseda MNV a poté vzpomínal kronikář Josef Svoboda. O vědeckém významu promluvil zástupce ČSAV a za rodinu přednesl poděkování Michael Heyrovský. Slavnost natáčel Antonín Dvořák z Týčku, ale záznam se zřejmě nedochoval.

Deska je žulová s prostým zlatým majuskulním nápisem:
Zde trávil chvíle odpočinku v letech 1935–1949 profesor Jaroslav Heyrovský, laureát Nobelovy ceny.

Dům čp. 19 dnes vypadá poněkud jinak než za pobytu Heyrovských, protože v roce 1957 k němu byly přistavěny dvě místnosti.

Hana Hrachová, Státní okresní archiv Rokycany

Reference a odkazy

Prameny a literatura:

Státní okresní archiv (dále jen SOkA) Rokycany, fond Místní národní výbor Kařez, kniha K 9, inv. č. 9; karton č. 21, inv. č. 140, 143.

SOkA Rokycany, fond Obecní úřad Kařez, kronika obce 1984–1993.

JINDRA, Jiří. Z dopisů Jaroslava Heyrovského: (výběr z korespondence z let 1919–1967). Praha, 2012.

KORYTA, Jiří. Jaroslav Heyrovský. Praha, 1990.

V Kařezu. Žďár: neodvisle politický týdenník pro okres Rokycanský, Zbirovský, Hořovický, Blovický, Kralovický, 1935, roč. XXXIV, č. 34 (23. 8.), s. 1–2.

Obrázky:

1 Jaroslav Heyrovský.

2 Rodina Heyrovských při svém pobytu v Kařeze roku 1938.

3 Poděkování rodiny za projevy kondolence k úmrtí profesora Heyrovského.

4 Slavnostní odhalení pamětní desky na domě čp. 19 se uskutečnilo v srpnu 1972.

5 Vpravo dům čp. 19 v Kařeze, zleva Michael Heyrovský s dítětem, v pozadí vpravo Jitka Heyrovská, provdaná Černá, 1972.

6 Heyrovského pamětní deska, foto autorka, duben 2026.

O autorovi

PhDr. Hana Hrachová, Ph.D., působí jako vedoucí Státního okresního archivu v Rokycanech.

Přejít nahoru